Haute Route Chamonix – Zermatt je bezesporu nejznámější skialpový přechod, který zní v uších každého horolezce a skialpinisty. Zkusím vám popsat svou první Haute Route, kterou jsem absolvoval během své první zimní sezóny jako horský vůdce.

Pro začátek několik faktů. Klasická trasa vede od kostela v Chamonix ke kostelu v Zermattu. Měří 107 kilometrů a překonává převýšení 7 500 metrů. Chodí se v několika variantách, jak v zimě, tak v létě. Běžně je k absolvování potřeba 6–7 dní. Rekordní čas dvojice Bastien Fleury a Oliver Meynet je ovšem 16 hodin a 35 minut.
Každý den na trase se pohybujete po velkých ledovcích a stoupáte nebo sjíždíte strmými svahy. Je potřeba vyrazit v pozdní jarní sezóně. Máte tak větší šanci na dobré počasí, ledovcové trhliny jsou tou dobou nejméně nebezpečné a lavinové nebezpečí už je také většinou menší. I tak člověk potřebuje velkou porci štěstí, aby mu počasí dopřálo několik slunečných dní v řadě.
Mezi tři hlavní varianty, jak na lyžích přejít z Chamonix do Zermattu, patří:

Varianta Verbier. Masiv Mont Blancu opustíte taxíkem a necháte se svézt do zmíněného lyžařského střediska. Tam se s ostatními spojíte na poslední etapu.
Varianta Grand Lui. Je nejnáročnější a jako jediná nevyužívá motorizovaný přesun. Po překonání Col Supérieur du Tour pokračujete k La Fouly a přes Bourg-St-Bernard se napojíte na třetí variantu ve stoupání na chatu Valsorey.
Poslední varianta, kterou jsme se vydali my a kterou budu popisovat na následujících řádcích, sjíždí z Plateau du Trient do vesničky Champex. Odtud se taxíkem přiblížíme do Bourg-st-Pierre a pokračujeme okolo Grand Combinu směrem k Zermattu. Na své první Haute Route jsem vedl čistě dámské družstvo. K Janě a Lucce jsem přibral ještě svou Zuzku.
DEN 1.
Ráno nás v Chamonix nečeká kdovíjak slunečné počasí, a na konečné lanovky pod Grand Montets se ocitáme v téměř nulové viditelnosti. Po úvodních pár stech metrech na pásech se počasí trochu umoudří a dovolí nám užít si sjezd k ledovci Argentiére. Odtud nás čeká 600 výškových metrů do Col du Passon, přičemž máme za zády obrovské severní stěny Aiguille Verte, Les Droites a Les Courtes. Na poslední metry musíme přezout do maček a vystoupat několik desítek strmých metrů úzkým žlabem. Pak už jen sundáme pásy a přes ledovec Glacier du Tour sjíždíme k chatě Refuge Albert 1er.

DEN 2.
Vstáváme po svítání, protože dnes není kam spěchat. Mrazivé ráno a obloha bez mráčků nás doprovázejí pozvolným stoupáním k sedlu Col Supérieur du Tour, kde je na chvíli opět potřeba nasadit mačky. Přejezd obrovského Plateau du Trient je zakončený prudším úsekem, kde je stále schovaný pěkný prašan. Odtud na chvíli zase do maček a po fixních lanech lezeme na Col des Ecandies. Pásy do batohu a čeká nás dlouhý sjezd do Champexu, kde už je jaro a po sněhu ani památky. Taxíkem se přesouváme do Bourg-st-Pierre, kde nás čeká druhá noc.

DEN 3.
Třetí den je relativně náročný, jde se pouze do kopce, a jelikož byla zima 2022 na sníh dost chudá, jdeme dlouho pěšky s lyžemi na zádech. Program na celý den je jednoduchý – dojít na chatu Valsorey. Cestou obdivujeme téměř čtyřtisícový Mont Vélan. Stoupání k chatě je nekonečné, pořád se zdá být na dosah ruky, ale v jarním sluníčku pražícím do jižního svahu metry přibývají jen pomaličku. Malá chata na strmém svahu obrovského Grand Combinu má své kouzlo. Neteče tu voda, nejsou tu elektrické zásuvky a záchod s takovým výhledem jen tak něco nepřekoná.

DEN 4.
Start čtvrtého dne je potřeba neodkládat. Čeká nás dlouhý a strmý výstup na Plateau du Couloir. Jdeme na mačkách hned od chaty a těch šest set postupně se utahujících výškových metrů vezme hodně sil. Zbytek etapy je povětšinou sjezd, který místy vede obrovskými ledovci, ale i tak musíme ještě třikrát nasadit pásy, než dojdeme k chatě Chanrion. Pro tento den je hezké počasí opravdu důležité.

DEN 5.
Chanrion je nově zrekonstruovaná chata, kde je perfektní jídlo, káva, pokoje a dokonce sprcha, takže se nám odsud vůbec nechce. Máme na pátou etapu nejhorší předpověď, takže volíme konzervativnější a navigačně snazší variantu přes ledovec Glacier d’Otemma. Celý den mírně stoupáme, a když se začnou protrhávat mraky, vidíme obrovský ledovec, na kterém si připadáme jako mravenci. Etapa končí exponovaným hřebínkem k chatě Cabane des Vignettes. Ta je posazená na skalním ostrohu jako orlí hnízdo.

DEN 6.
Poslední, nejdelší a nejkrásnější etapa nás opět vítá mrazivým ránem, modrou oblohou a úžasným východem slunce. Po krátkém sjezdu stoupáme ledovcem Glacier d’Arolla do sedla Col de l’Eveque. Odtud jedeme skvělým prašanem pod další strmé stoupání do sedla Col du Mont Brulé. Tady naposledy použijeme mačky a po krátkém sjezdu nás čeká poslední stoupání na Col de Valpelline, odkud je překrásný výhled na Matterhorn a Dent d’Hérens. Zde naposledy sundáváme pásy a začíná dlouhý sjezd do Zermattu. Ledovec Stockjigletscher má obrovské trhliny a je potřeba dobře vědět, kudy se skrz ně promotat. Potom už jen rovina kolem Matterhornu a sjezd po sjezdovkách do Zermattu.

Haute Route je nádherný skialpový podnik, při kterém každý den zažijete něco jiného. Je důležité nepodcenit přípravu, a to jak teoretickou, tak praktickou. Budete se několikrát přezouvat z lyží do maček, stoupat exponovanými svahy a sjíždět orientačně náročnými ledovci, a to všechno několik dní v kuse za sebou. Rozhodně to ale za tu námahu stojí. Odnesete si zážitek na celý život.